Valtice

Valtice jsou malé vinařské město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 9 km západně od Břeclavi, u hranic s Rakouskem. Má katastrální výměru 4 785 hektarů a žije zde přibližně 3 500 obyvatel. Historické jádro města je chráněno jako městská památková zóna. Okolní Lednicko-valtický areál je krajinnou památkovou zónou. Valtický zámek byl až do roku 1945 sídlem knížecího rodu Lichtenštejnů. Valtice se nachází v Mikulovské vinařské podoblasti a patří mezi nejnavštěvovanější vinařská města v ČR.

Přírodní památka (PP) Úvalský rybník

Přírodní památka Úvalský rybník se nachází asi 3 km na západ od města Valtice v obci Úvaly a rozkládá se v údolí potůčku Svodnice na ploše 12,6 ha. Z toho 6 ha zaujímá samotný Úvalský rybník a zbylou část tvoří mokřadní louky nad rybníkem se soustavou tůní vybudovaných v roce 2014 na podporu a zlepšení životních podmínek obojživelníků. Předmětem ochrany jsou zde mokřadní stanoviště s rybníkem a bohatým výskytem obojživelníků, mezi nimi zejména evropsky významného druhu kuňky obecné. Zároveň je lokalita hnízdištěm mokřadních ptáků a místem výskytu významných rostlin a dalších živočichů. Z dalších druhů obojživelníků je možné zmínit čolka obecného, rosničku a ropuchu zelenou, ale také velice vzácnou a velice nenápadnou blatnici skvrnitou.

Jedná se o naši nejvzácnější žábu a to díky svému skrytému způsobu života. Jako hrabavý obojživelník vyhledává stanoviště s lehkou půdou (písčitou či hlinitou) s dostatečně hlubokým profilem. Blatnice zimuje v lehkých půdách, kam se zahrabává díky svým patním hrbolům do hloubky až jeden metr. Ze svých zimních úkrytů vylézají už koncem března až začátkem dubna. Rozmnožování se účastní pohlavně dospělí jedinci ve věku 3-4 let. Samečci se ozývají hned po příchodu na lokalitu a upozorňují tak samičky na svou přítomnost. Samečci se ozývají pod vodou ve dne i v noci slabým a jen v bezprostřední blízkosti slyšitelným hlasem, který připomíná kvokání slepice. Rozmnožování probíhá už od konce března až do května a při páření drží samci samičky před zadními končetinami. Ve vodě zůstávají jen krátkou dobu a hned po vykladení vajíček, které proplétají mezi vegetací, se vracejí na souš, kde jsou během dne zahrabáni ve svých úkrytech a za potravou (červi, korýši, hmyzem) se vydávají až v nočních hodinách. Zajímavostí je, že se při ohrožení nesnaží utéci skákáním, ale místo toho se nám snaží ztratit z očí zahrabáním do země. Pokud blatnici chytneme do ruky, může, pokud se bude cítit v nebezpečí, vylučovat sekret, který voní po česneku. Z tohoto chování pochází starší pojmenování blatnice česneková. Jako jediná naše žába má svisle postavenou zorničku, a proto si ji na základě tohoto znaku nemůžeme splést.

Blatnice skvrnitá

(Pelobates fuscus)

je žába středních až malých rozměrů žije v středních a nižších polohách na lehkých půdách (spraše, hnědozemě a podobně), mimo rozmnožovací období je nezávislá na vodním prostředí. Má vpředu zašpičatělou hlavu a na ní vystouplé oči s hnědožlutou duhovkou a temenním hrbolkem. Má masivní přední končetiny a zadní končetiny jsou ve srovnání s některými jinými žábami relativně krátké. Zbarvení není obvykle příliš variabilní, podkladová barva je šedavá až béžová, skvrny jsou tmavší a pískově či kaštanově hnědé až šedohnědé. Břicho je obvykle v různých odstínech šedivé. Je-li vyplašena, vydává hlasité zvuky a vylučuje odpudivý výměšek, který páchne po česneku.